Židovský hřbitov v Klatovech byl založen v roce 1871. Do té doby byli klatovští Židé pohřbíváni na nejbližších židovských hřbitovech v okolí (Švihov, Janovice nad Úhlavou).

Hřbitov je situován v těsné blízkosti městského hřbitova, v sousedství budovy krematoria.

Na hřbitově je více než 400 náhrobků, nejstarší se nachází v levé horní části hřbitova (při pohledu od hlavního vchodu). Zvláštností hřbitova je oddělení dětských hrobů, kterým byl vyhrazen prostor nalevo od vstupní brány.

Vpravo od vchodu stával ještě v 80. letech 20. století přízemní domek, který sestával z pohřební síně a obydlí správce hřbitova. Tento objekt byl posléze zbořen a nedlouho poté byl zazděn i postranní vchod na hřbitov, tzv. kohanitská branka (byla vložena do jižní ohradní zdi naproti dnešnímu parkovišti). Tou na hřbitov vstupovali koheni, potomci starozákonního kněze Arona, kteří měli v rámci židovské liturgie privilegované postavení, ale současně se na ně vztahovala i určitá omezení, mj. právě pokud jde o vstup na hřbitov.

I v Klatovech plnil při pohřbu důležitou roli židovský dobročinný spolek Chevra kadiša - pohřební bratrstvo. Bylo považováno za čest být jeho členem. Spolek zajišťoval nejen důstojné zaopatření zesnulých (rituální omytí zesnulého, přípravu k pohřbu, bdění u mrtvého, jeho doprovod ke hrobu apod.), ale plnil i jiné funkce včetně podpory chudých a provádění údržby hřbitova.

Častými židovskými symboly, se kterými se setkáme i na klatovských náhrobcích je vyjádření příslušnosti zemřelého k rodu kohenů (ztvárněním žehnajících rukou) nebo levitů (zpodobením konvice).